Zdravicko lide! V knihovne konecne funguje internet, tak sem toho nemohla nevyuzit a nezaskocit sem, abych se podelila o zazitky z posledniho vikendu. A to navzdory tomu, ze jedu z nakupu a v baglu mi taje maslo.

Mela sem ten nejbajecnejsi a nejblaznivejsi vikend, jakej sem mohla vubec mit. Saturday crazy, sunday lazy :] Zacneme tedy sobotou. Ja a Naty sme si rekly, ze nebudeme trcet doma, a ze se pojedeme podivat na Camden, kterej pred par tejdnama vyhorel. Naty trvala na srazu s jejima kamoskama, kterej zrusily minulej tejden kvuli nasemu dvd dni, a ja nemela duvod bejt proti. Tak sme teda vyrazily. V 9:45 sem vyzvedla Naty a s dobrou naladou sme vyrazily na vlakovy nadrazi v Kings Langley. Ja vam neco povim, ono to tu je sice desna prdel, ale to nadrazi je asi tak pul az trictvrte hodiny od naseho baraku, takze prochazka je to slusna uz jenom tam. Svitilo nam slunicko a lehce foukal vitr. Nez sme dosly na nadro, schovavaly sme slunecni brejle, pze se zatahlo a vitr nemalo silil, a na stanici nam dedula oznamil, ze dneska zadny vlaky nejedou. Jestli prej chceme do Londyna {no to bych rekla, ze chceme}, mame pockat na autobus a s nim jet do Watfordu, kde prestoupime na vlak. Tak co nam zbejvalo, cekaly sme na bus, asi jenom deset, patnact minut, nastesti, ja koupila zpatecni listky a o nejaky ty minuty pozdejc sme switchly na vlak ve Watfordu a kalily si to na Euston. Byly sme tam temer okamzite a ihned sme zapadly do Burger Kingu na snidano-svacino-obed. To uz tahlo na dvanact a my mely v pul druhy sraz z tema Natalcinejma kamoskama, takze sme odtamtud pekne letely, resp. jely metrem na Camden, kde sme ani moc dlouho nepobyly. Prozkousely sme par bot, neco malo koupily, pocumely, ale kus trhu byl zavrenej {prave kvuli tomu ohni zjevne} a my stejne nemely moc casu. Na St. Paul's sme dorazily o ctvrt hodinky pozdejs, nez sme planovaly a Naty se nemohla holkam dovolat, tak sme to zkousely a zkousely a pri cekani na ne poslouchaly Hey, Jude. Nakonec se dovolaly holky nam a oznamily nam, ze uz jsou v katedrale. Tou katedralou myslim pochopitelne St. Paul's Cathedral, kam sme se uz dlouho chystaly, a tak sme se tam vydaly a vydanych liber rozhodne nelitovaly :] Podle me je to ta nejkrasnejsi "atrakce", na kterou clovek v Londyne muze jit, je to prekrasnej kus architektury, nehorazny mnozstvi schodu k vyslapani a celej Londun vidite jak na dlani. Vichr, kterej byl neskutecne ledovej, rozehnal mraky, takze sme videly krasne do daleka a fotily jako zbesily. Abych nezapomnela, ty holky jsou naprosto bajecny! Misa je kamaradka Naty, pravetak Kristyna, a ta se zna s Minou, takze to byla damska jizda jako noha a uz od prvni chvile bylo jasny, ze se budeme skvele bavit. Po zdolani katedraly sme byly plny dojmu, ale zase ne tak plny, aby se do nas jeste neco neveslo. Abysme to teda vylepsily, hoply sme do M&S pro cokoladovy, pistaciovy a rybizovy cookies a pak sme vyrazily na Covent Garden. Nez sme tam dosly a prochodily to tam, zacalo se stmivat. Je to nadherny misto, kam jeste stoprocentne pujdeme {mozna hned pristi sobotu a mozna se znova setkame s  Misou}, je tam spousta stanku, obchudku a poulicnich zpevaku. Po kratkym rozchodu a trose utraceni sme se sesly u jednoho z tech zpevaku, holky si zapalovaly cigaretky, obcerstvovaly sme se, sedely na chodniku a ten clovek mel tak krasnej hlas, ze sme se z nej malem picly. Idylu vecera kazil jenom fakt, ze byla zima jak v prdeli a nas uz po tom dni naprosto neuveritelne bolely nohy. Sebraly sme se teda od zpevaka, kterej na moji prosbu zahral Roxanne :], prolezly Misin uzasnej objev - teashop - a vedlejsi Martensky taky nezustaly nenavstiveny. Pak uz teda ze se rozlezeme, ale nemohly sme do metra, pze Misa mela listek jenom pro bus. A tak sme hledaly bus, coz trvalo ohromne dlouho a nasly sme ho az na Oxford street, kterou sme se vezly na Victorii. Tam prislo na rozlouceni s Misou a my ostatni pokracovaly smerem na Euston. Tam ale {ne}pochopitelne metro nestavelo, tak sme se s Naty odtrhly a vystoupily na King's Cross nadrazi, ktery jsme prochazely uz z poslednich sil, ale ja tam proste uz roky chtela, chtela sem videt nastupiste 9 a 3/4 :D No byla to parada, skoro nikdo tam nebyl a je to vyslovene kouzelny misto. Nicmene uz padla tma a my zacinaly mit vazne dost. Nastesti sem vedela smer na Euston, a tam sme se tam vydaly a vbrzku tam dorazily. Mely sme za to, ze tim bude nase dobrodruzstvi koncit, ale ono prd, tim to teprve zacalo. Z Eustonu uz ten vece do Kings Langley nic nejelo, taktez do Hemelu ne, jedine do Watfordu a to jeste nejdriv za pul hodiny. Mno tak sme si rekly, ze holt pojedeme stejne jako predtim, busem z Watfordu, a zakempily sme pred jizdnima radama. Cekaly sme a delaly si tam na zemi piknik se susenkama a limcou, pak si Naty uvedomila, ze to za dve minuty jede, a musely sme strasne bezet. Dobehly sme a zjistily, ze tam ten vlak buhviproc jeste neni. Prijel o par minut pozdejs a ani nevim, jak sme v tom navalu lidi urvaly mista na sezeni. Cesta do Watfordu trvala misto obvyklejch dvaceti minut hodinu, protoze to jelo pres vselijaky prdele a vsude to proste muselo stavet. No ale dojely sme a hledame bus do Kings Langley. Ze prej za pul hodiny. Byla tma jako v pytli a prihnal se ledovej hurikan, ficelo, ze to lidem rvalo tasky a vsichni sme na zastavce mrzli jako debilove, protoze ji vymyslel nejakej bezmozkej idiot a nedal tomu bocni steny. Bus neprijel, tak sme vsichni nadavali jak spacci, nakonec teda prijel nejakej nahradni, ze prej do Hemelu. Vsichni do nej nastoupili, jenom my dve ne, ze pockame na nas. Mel jet za hodinu, ale nejel. Celou tu hodinu sme tam prosim mrzly v tom hurikanu, a to uz bylo jedenact skoro. Prijel nejakej dalsi bus do Hemelu, tak sem ukecala ridice, aby nas tam vzal. Evidentne sme byly hodne zoufaly a zmrzly, pze nas nechal jet na nase zpatecni listky, takze sme vlastne mely nehorazny stesti. Behem chvilky se bus vyprazdnil a ten ridic to s nama kalil minimalne stovkou. Byly sme totalne grogy, ale stastny, ze nekam jedeme, at je to kamkoli. Naty se hrozne bala, ale ja uz mela od rana tak nachozeno a vynervovano, ze mi to bylo fuk. Dovezl nas teda v rekordnim case do Hemelu, do centra, a byla pulnoc. Pochopitelne odtamtud uz zadny busy nejely, a tak, jako by toho za celej den nebylo malo, sme z Hemelu po pulnoci my dve s Natalkou samy sly pesky az do KL, a to prosim totalne zmrzly az na kost, ve velmi lehkem odevu, s nakupama a velmi nevrlou naladou. Chvilema sem se pokousela stopovat, ale tady se na vas kazdej vykasle, a tak sme to teda dosly pesky a diky Natalce i za vcelku veseleho zpevu. V pul jedny sem byla doma.

No, je mi lito, ze nemam cas vam to vylicovat nejak barvitejs, ale mam poslednich par minut na pc, nez mi vyprsi cas, tak sem to jenom tak vyflusla. Ale zkuste si to znova precist a prestavovat si, jak nam asi bylo. Patnact hodin na nohou, furt sme chodily. Zima jako v riti, fukec, no nehorazny. Ale sranda musi bejt. Celou nedeli sme stravily pred televizi, cumely na nejaky dokumenty, filmy, serialy {napr Zelena mile a nejaka chujovina s Vigem Mortensenem, tovarna na cokoladu atd...}, abysme si to chozeni vynahradily. Proste super vikend, ne? :]