All over the sky
the firebirds fly
they move their wings so smoothly
it makes me wanna cry

It seems so unfair
that I can't get there
I wish I was like them
with feathers everywhere

The leaves are falling
when they're calling
me up the sky

The colors are rising
and I'm slowly realizing
I change inside

A brightly shining ball
this yellow sun calls
all the people who can see
the rainbow fall

The violet goes to green
to colours never seen
I wonder where I've lived
I wonder where I've been

The leaves are falling
when they're calling
me up the sky

The colors are fading
firebirds waiting
still high above

When the rainbow dissappears
I still am waiting here
I keep them in my heart
there's no place to fear

One day through the cloud
will again come these proud
colourfull bits of life
who stand out of crowds

Pokropené sny,
kapky ve stříbře huňatého kožíšku leží,
kotě se otřáslo,

s výrazem bezelstnosti
na kameni sedí,
klidně čeká až se mraky roztrhají
 a paprsky slunce vysuší sladkou vláhu
a ohřejí mu tlapky.

V bezútěšném tichu

nestřeženého okamžiku

Jsem to dokázala

a zase půjdu dál.

Šílené vyprávění se v romanci změní
když siréna se rozezpívá
je první středa v měsíci
a ta siréna běsnící
mi do snu buší pěstí jako  na dveře
a nikdo neotvírá
rozechvělá struna o trsátko zavadí
kytarista nervózně svůj nástroj pohladí
a všechno je hned jednodušší
a zdravotně nezávadné
jako čerstvě rozpečená bageta
se sýrem a šunkou

Je květen a uháním v kapkách deště
po silnici plné příběhů
řežu to do zatáček a ve skřípění brzd utápím své myšlenky
na minule, které nebylo
na budoucno, které nebude

Stojím na odpočívadle života
a rozhoduji se, kterou cestou půjdu dál
muška mi vlétla do oka, tak jsem ho zavřel,
aby neutekla a zůstala se mnou
navždycky

Ve slunci se pražím
samet mění barvu podle nálady,
vzteká se radostí a na nic už nemyslí...

*

Ticho po pěšině

čtvrtek

k zemi se snáší pírko bílé

v tom vyrazí nečekaně

predátor roztomilosti

a srazí nažehlené košile

*

Ticho po pěšině

pátek

k zemi se snáší pírko bílé

sotva pohladí modrý knoflík

usedne na zaprášený koberec

a zůstane tam ležet

*

hádají se
diskutují
nejsou si jisti
jsou zmatení
ano a ne
jaké by to bylo?
proč přemýšlet?
proč cítit...

proč jeden druhému rozmlouvá cit
a druhý prvnímu jeho chladnou logiku?

a kdo má tedy vlastně rozhodnout
když srdce a hlava si nerozumí?

who can see
what's inside me
it's been locked a while
and will always be