Trochu se nudím. Ráno jsem si nabarvila hlavu (no, nic moc), dopoledne byla v práci, teď přemýšlím nad vším možným a ve tři mám schůzku. Konečně taky obchodní. Na fb mě inspiroval jeden článek, nebo spíš kolující poznámka, v níž máte sepsat pětadvacet věcí, který o vás nikdo neví (nebo jen hodně málo lidí). Asi se ve mně po dlouhý době probudila moje exhibicionistická stránka a mám chuť to taky spatlat. Tak schválně můžete počítat, co jste věděli.

1. Jsem příšerně náladová. Psycholog by to tak vážně neviděl, ale já tomu někdy říkám maniodepresivní psychóza. Prostě mám buď šílený množství chuti něco dělat a celá se třesu radostí ze sebe sama, nebo jsem úplně v háji a nejradši bych týden ležela pod dekou, bez přístupu k lidem. Neumím se usmívat, když je mi nanic, a tak většinou v tu dobu prosedím i týdny před pc a utápím se v depkách.
2. Jsem taky trochu xenofobní. Nesnáším otevřená prostranství, nakupování v supermarketech a jezení v poloprázdný restauraci, kde mám pocit, že všichni sledujou cestu lžíce od talíře k mým rtům. Vážně mě to znervózňuje. Taky nenávidím davy lidí, lidi, co vám křižujou cestu, loudají se na přeplněný ulici, měněj směr, stoupnou si doprostřed dveří metra, když chcete vystoupit...
3. Ničí mě nakupování s pomalýma lidma. Když nakupuju, tak bleskově. Jdu, vidim, koupim. Když nevidim, tak nestojim deset minut na jednom místě a nesnažim se to vykoukat. Prostě jdu jinam. Nesnáším lidi, co brejlí do regálu se sýrama jako by se ho snažili zhypnotizovat.
4. Jsem pes na češtinu. Sama sice píšu často nespisovně (píšu prostě tak, jak mi to vleze pod ruku), ale gramatický chyby mi zvedají žaludek. Hlavně i/y a mě/mně.
5. Jsem rádoby spisovatel. Už léta pracuju na několika "knihách". Něco budou povídky, něco by měly bejt pořádný knihy, ale pochybuju, že to vůbec někdy dokončím. Jediná věc, kterou jsem dotáhla do konce, byla pohádková knížka o figurkách z Kinder vajíček :D Mohlo mi bejt tak deset až dvanáct.
6. Na co jsem v životě nejvíc pyšná, je moje práce v Anglii a zlezení Sv. Iliji. Při tom prvním jsem se hodně naučila a při tom druhým jsem málem umřela vyčerpáním. Taky jsem pyšná na to, že se neustále něco učím a pořád se zlepšuju celkově jako osobnost. Vážím si sama sebe s každým drobným úspěchem o kus víc.
7. Vášnivě miluju svoje kočky. A i cizí. K žádný živý bytosti jsem nikdy necítila něco tak zoufale těsnýho, jako ke kočkám. Ještě možná k Matýskovi a Vendulce - což byla moje morčata. Ale ty kočky bych prostě totálně umačkala, jsem do nich blázen, miluju je.
8. Jsem taky šílená ohledně tohodle blogu. Dala jsem do něj tolik práce, sežral mi tolik času a stál mě tolik energie, že se to nedá vypovědět. Kdybych o něj přišla, obávám se, že bych to nepřežila.
9. K smrti nesnáším nespolehlivý lidi a lidi, co nemluví k věci. Mlžení. To je úplně to nejhorší. Ještě lhaní přežiju, nikdo nemluví pořád pravdu, ale jak někdo začne blbě mlžit, jde mi pára z uší.
10. Jsem strašně agresivní, pokud mi někdo narušuje můj osobní prostor, snaží se mě nějak omezovat, dělá ze mě debila nebo nějakým způsobem dělá totéž mým přátelům. Opravdových přátel mám málo, ale rvala bych se za ně do krve, a to doslovně.
11. Co se vztahů k lidem týče, k některým si během krátký chvilky vypěstuju skutečně zvláštní a blízkej vztah. Nejsou to kamarádi. Říkám jim třeba přátelé, ale jsou pro mě mnohem víc, než tohle slovo dokáže popsat. Pro ně bych udělala cokoliv, slovy cokoliv. Patří k nim Maude, Yuki a pár dalších, který nebudu jmenovat. Jsem na těch lidech svým způsobem závislá. Jsou jediní, koho si doopravdy vážím, jejich názory jsou pro mě svatý, nic jinýho mě nezajímá. Chci s nima být, trávit s nima čas, být tu pro ně a vědět, že oni tu pro mě taky budou. Vědět, že mi vždycky řeknou pravdu, že se na ně můžu spolehnout a že mě obejmou, když to budu potřebovat.
12. Přesnost je vlastností králů. Jakmile jdu o pět minut pozdě, jsem z toho nervózní a rozesílám smsky. A když přijde pozdě někdo jinej, hodně u mě klesne, pokud k tomu nemá dost dobrej důvod. Ale to je jen jeden z mála nešvarů, který mě na lidech štvou. A nepřijde mi to jako přehnaný kritizování, jelikož sama k sobě jsem stejně přísná.
13. Jsem blázen do svých vlasů. Barvení, stříhání, úprava... Jak nejsou podle mých představ, mám zkaženej den.
14. Nejspíš mám hodně nešvarů, ale vzhledem k tomu, že mi o nich nikdy nikdo neřekne, nevím o nich. Zato si moc dobře všímám nešvarů těch druhých a vadí mi. Snažím se jim to narovinu říkat, ne abych je urážela nebo se jim posmívala, ale aby měli šanci se zlepšit, omezit svoje zlozvyky, vypadat líp před druhýma. Kritizuju vlastně s dobrým úmyslem a dělám to tím víc, čím míň se toho dostává mně samotný.
15. Mou osobní spokojenost ohrožuje hodně faktorů, zejména však (kromě nedržícího účesu) akné, pocit neužitečnosti a blbci. Blbci se vyskytují různí - lidi, co neumějí správně mačkat tlačítko v metru, lidi na úřadech, lidi, co kradou, somrujou nebo vám strkají pod nos krabičky na "dobročinné účely". Tohle všechno a ještě mnohem víc věcí mě iritují někdy nesnesitelným způsobem.
16. Ráda uklízím. Někdy se k tomu dlouho dokopávám, ale činí mi nevýslovné potěšení, když třeba utřu prach nebo umeju okna. Taky často leštím monitor nebo luxuju.
17. Nedržím žádný šílený diety, ale často myslím na to, co bych pro sebe mohla udělat. Ráda bych jezdila na kole, chodila na dlouhý procházky, zašla do posilovny, chodila plavat nebo se na nějakou dobu vrátila do baletu. Jen si nějak neumím říct - a teď půjdu a zacvičím si.
18. Jsem strašně upřímná. Neumím lidem lhát do očí, nejsem dobrý manipulátor. Já osobně jsem na to hrdá, ale spousta lidí to neumí ocenit, což mě mrzí.
19. Jsem vrba. Mám spasitelskej komplex, snažím se pomáhát lidem kolem mě, a když mě nenechají, strašně mě to vysává. Bohužel dost snadno přejímám pocity a nálady druhých, takže když je na tom někdo bídně a vypovídá se mi, jsem na tom bídně i já. Nicméně už několikrát v životě jsem někomu doopravdy pomohla, což mě nesmírně těší a povzbuzuje a taky cizí tajemství jsou u mě v bezpečí. Nesmírně si vážím toho, že mi někdo něco svěří (kor když jsem jediná) a ani by mě nenapadlo s tím za někým běžet.
20. Nejsem vyrovnaná se svou minulostí. Co bylo před patnáctýma narozeninama, si z většiny nepamatuju, co bylo potom, to z většiny nechci vědět. Některý věci si nikdy neodpustím. Něco nemůžu odpustit druhým nebo samu světu. A neustále na to myslím, i když třeba nevědomky.
21. Mám ráda pohádkový knížky a četbu pro dospívající. Myslím, že se mi to bude hodit, až přijde mimčo. A že bych ho ráda měla. Kluka a holku. Jestli budu mít po dvou od jednoho druhu, tak se asi zblázním :D
22. Nejsem si jistá, co chci v životě dělat. Nikdy jsem to nevěděla. Snažila jsem se nacpat do nějakých povolání jako "chci být novinář", "chci být servírka", a přitom jediný, na čem záleží, je, jak se chci v životě cítit. Čeho chci dosáhnout? Jak chci žít? Je jedno, co děláte za povolání a kolikrát ho změníte. Na tom přece není nic špatnýho. Myslim, že vystřídám hodně povolání za svůj život. Ale jeden nikdy neví, třeba najdu něco, co mě chytne naplno a nafurt. ale prozatím si nedělám iluze, prostě žiju a zkouším, co se se životem dá dělat.
23. Nemám zrovna ideální vztah se svým bráchou. Jako děti jsme se pořád pošťuchovali a nikdy jsme si nepovídali, i když jsme si taky hodně hráli. Naše cesty se prostě nějak rozešly, nic moc o sobě nevíme a ani se neptáme, jak se ten druhý má - i když jsme se dlouho neviděli. Je to možná divný, ale je to tak.
24. Jeden z mých největších problémů je, když nemám co dělat. Bez čeho nemůžu existovat, je pocit užitečnosti a hmatatelných výsledků. Nemusí to být peníze, ale musím prostě vědět, že jsem něco udělala a někomu to přineslo užitek. A je mi smutno, když to někdo neocení, prahnu po uznání.

Řekla bych, že taková vylejvárna může postačit... No ne?

Tenhle web mě pobavil. Kdyby neuváděli v hranatých závorkách výslovnost, měli by asi docela problém... :D

Byla to reakce na informaci, že se Pú zrovna pokouší o mrkvový rohlíčky (neni to úplně doslovný, ale snad se nebude zlobit za drobnou úpravu).

"No prosimtě co to je za chlapa, kterej v jednadvaceti letech peče??? A vůbec, ještě sem neviděla chlapa, co by dobrovolně pekl a přitom nebyl... to... no... kuchař."

jak přiblížit css těm, kdo o něm mnoho nevědí

Yuki: Já už sem stejnej dement jak v těch čtrnácti.

Já: Spíš seš stejnej dement jako já.

Yuki: No.

Já: No díky :D

Yuki: Tyvole já mám zas věcí, jako bych jela na tejden. Teda právěže ne, na měsíc

Já: Já zase ještě nemám sbaleno :D Nicméně jet na čtyři dny a mít sebou věcí jak na tejden, to ještě ujde :D

Yuki: A to já taky ne.

Já: Nojo, jenže já ani nezačla

Patrně jste si všimli barevnejch rámečků okolo obrázků nebo ikonek, který odněkud třeba kopírujete. Většinou je to modrý před kliknutím a fialový po kliknutí. Zbavíte se toho zcela jednoduchou úpravou HTML kódu, do nějž vložíte formulku "border=0", a to zpravidla těsně před konec kódu. Například:

Obrázek s rámečkem:

Kód:

<A href="http://1.im.cz/chelp/lide/blogy/2261866.gif" target=_blank><IMG src="http://1.im.cz/chelp/lide/blogy/2261856.gif"></A>

Když to vezmu odzadu, to ></A> je ukončení kódu. Takže jako poslední věc předtim vložíte tu formulku a bude to vypadat takhle:

Proč se rámečků zbavovat? Razí do očí a většinou se nehodí k designu blogu, působí to rušivě.

Proč se jich nezbavovat? Takovej rámeček dá každýmu vědět, že jde o odkaz, že když na to kliknete, někam vás to pošle. Když tam rámeček neni, lidi si nemusí všimnout, že to někam odkazuje.