Teda... já sice mám ráda houpačky, ale zrovna teď bych si to odpustila. Dneska mám totiž pro změnu náladu pod bodem mrazu. Myslela jsem, že to spraví trocha jamu po ránu, ale můj spolujamovník se neozval, takže jsem spala skoro do dvanácti. Pak jsem vytáhla vysavač a teď stloukám skříňku. Nebo spíš nabíjím elektrickej šroubovák a pak začnu stloukat. Manuální práce by mě z toho měla vytáhnout - rovněž jsem se pokusila o takovou jednostránkovou... no, tomu se ani nedá říct povídka, nemá to žádnej děj. Prostě takovej blemc, protože se mi nechtělo psát čerstvý události sem, ale nějak jsem je zachytit musela. Ono vůbec, sem už toho dlouho moc psát nebudu, neboť mám po těch x letech novej blog a jakmile bude trochu obyvatelnej, stěhuju se. Někdy je třeba sebrat kuráž a začít nanovo.

Dneska teda leda prd učení :D Mám sice fakt dobrou náladu, ale zároveň takovou lenivou, takže školní povinnosti ať ode mě nikdo nečeká. Včerejšek dopadl nad očekávání dobře. Nejprve přednáška - filozofie staré Číny a Řecka, což je moje oblíbený téma. Vůbec jsem vždycky měla ráda filozofii, takže není divu, že i teď si to užívám. No a po přednášce dlooouhá procházka s kamarádem, který teda sice skoro vůbec neznám, ale než jsme stačili zmrznout, dozvěděla jsem se od něj spoustu zajímavejch věcí (a obávám se, že jsem jich i sama dost práskla). Bodlo mi na chvíli poslouchat příběhy někoho jinýho, a hlavně ta procházka sama o sobě byla parádní. A aby toho nebylo málo, při loučení jsem od něj dostala naprosto úchvatnej dárek, Thorovo kladivo. Je to sice poměrně těžkej přívesek, ale koneckonců to tak má bejt, takže jsem si ho hned pověsila na krk a najednou jako by do mě vstoupila nějaká síla nebo co - myslím, že ten človíček je nějakej anděl nebo co. Nikdo by mi nemohl dát v týhle situaci lepší dárek než ochrannej amulet, a nejšílenější na tom je, že mě vůbec nezná a že bych od něj nic takovýho nečekala. Prostě anděl.

Tahle procházka měla bejt náhražkou za jednu odvolanou, ale co čert nechtěl - nebo spíš zase ten anděl - ta odvolaná byla opět přivolána, a tak jsem se doma sotva ohřála a už jsem zase letěla ven, tentokrát na Staromák. No, co vám budu povídat - horkej svařák mezi prokřehlýma prstama, sníh nám padal na hlavy, všude ty vůně (selátko, kaštany, langoše, perník...), stromek na Staromáku je prostě překrásnej a celý mi to vneslo do srdce takovej krásnej pocit štěstí, že se to nedá vypovědět. Jako bych se na ty Vánoce začínala zase těšit nebo co...

Samozřejmě to bílo za oknama tomu ještě přidává. Ne, neumím to prostě popsat. Jsem strašně vděčná za ty dva krásný dárky, který jsem zatím dostala, za včerejší den se dvěma báječnýma lidma, za večer plný pohody, zevlingu a čaje, za sníh na okně a za ozdoby na pouličních lampách. Je to prostě krásný a já jsem z toho sakra celá naměkko! :D

A máme tu středu! Já osobně se už od rána domnívám, že je čtvrtek, ale v tuhle danou chvíli jsem víc než ráda, že ještě ne :) Ale k tomu se dostanu. Možná.

V noci jsem zase nemohla spát. Když už člověk usne, vzbudí ho kočka nebo plnej močák nebo horko pod peřinou nebo prostě cokoli jinýho - nemám teď zrovna pevný spaní. Ráno jsem ovšem málem zaspala odchod k čarodějnici. Pokud někdo neví, tak to je taková pani, něco mezi šamanem, psychologem, masérem a jánevím čím. Zkrátka a dobře, když už je mi fakt blbě, nechodím k psychologovi, nýbrž tady k tý paní, jelikož ta mě za stejný prachy i namasíruje ;) Nicméně - abych se dostala k jádru pudla, ta hodina absolutně nemohla stačit na to, abych se nějak zvlášť vykecala ze svejch problémů, ale i tak bodla. Ono to bylo způsobeno i tím, že tenhle týden jsem se z těch některejch hnusot docela vyhrabala a nechtělo se mi k tomu vracet. A navíc je to přece jenom trochu divný před cizím člověkem začít vylejvat, co všechno se vám v životě posírá. No ale jak říkám, nakonec jsme to nějak zmákly a dozvěděla jsem se, co už jsem vlastně sama dávno věděla - a sice že mám docela solidní náběh na vážný problémy. Konkrétně pokud by se někdo chtěl ptát, proč jsem taková lemra, že půl roku nejsem schopná zajít ani na debilní úřad, kterej mám hned u prdele, tak tomu se říká sociální fóbie. Začíná to jako nechuť zajít na nepříjemnej úřad a skončit to může dost ošklivýma stavama, kdy už ten člověk není schopnej ani vylézt z bytu a hrozí se jakýhokoli kontaktu s lidma. Musím říct, že většinu z těch dní, kdy jsem zůstávala doma, mě trápilo přesně tohle. Samozřejmě moje psychika se s tím vyrovnala tím způsobem, že to hodila na fyzično a to ať si s tím nějak poradí - a ono si s tím poradit neumělo, takže odtud ty psychosomatický problémy jako ukrutný bolení břicha, migréna atd.

No, každopádně jak říkám, cca před týdnem jsem se už začala trochu zlepšovat a když jsem si uvědomila, jak jsem na tom mizerně, začala jsem v sobě sbírat veškerou zbytkovou energii (a že jí moc nebylo), abych se vůbec odhodlala k tomu ohromnýmu kroku - zajít na ten debilní úřad. Zní to až komicky - vždyť co je na tom, prostě zvednout prdel a dojít přes ulici. Jenže ono to vůbec neni vtipný, když cítíte, že tam prostě jít nemůžete, že nemáte absolutně chuť ani sílu a že přesně to místo jako by byla nějaká tmavá skrvna na mapě, k níž se nemůžete ani přiblížit. Nakonec začnete obcházet blok a ještě si budete vymýšlet, že jste tam přece šli, ale "když oni měli zrovna zavřeno"... (tohle není můj případ, včera jsem se fakt nekoukla na návštěvní hodiny a nevěděla jsem, že tam jsou jenom po, st :))

Suma sumárum, dnešek byl ten den - a možná i proto se tu teď tak vykecávám - kdy se to nějak protrhlo a já tam prostě byla. (Tohle bych prosila hooodně podtrhnout a zvýraznit a chtělo by to dát sem nějakej oslavnej obrázek :D). Zabralo mi to asi hodinu času a nebylo to zrovna zábavný (ne-sná-ším úřady!), ale rozhodně to nebylo ani za prd tak nepříjemný jako ty týdny a týdny odkládání. Čarodějnice má pravdu (a už jsem to dneska slyšela i z jiných úst) - člověk prostě musí bojovat. A konkrétně s touhle fóbií se bojovat dá - musíte se překonat a ty věci udělat, a to hned. Tak. To by byl výlev ohledně mojí fóbie. Ještě bych mohla zmínit nevolnost z davů a hromadných jídelen, ale koneckonců to už tu v jakýchsi podobách omílám pár let, takže není třeba zdůrazňovat, že to k tomu patří taky.

Mno, abych trochu popojela, po návštěvě čarodějnice a živnosťáku jsem potěšila žaludek svíčkovou s borůvkama namísto brusinek (vůbec to neni špatný, hele) a pak jsem vyrazila na poslední přednášku zimního semestru. Skoro mě jímá smutek. Najednou z toho života zase vymizí kus toho řádu... no ale však já si najdu nějakou náhražku - nehledě na to, že se beztak budu muset strašně moc šrotit, takže by možná nebylo od věci vyhradit si každý odpoledne aspoň dvě hodiny na školu. Aspoň tak nevypadnu z rytmu. No, pokusim se zejtra a uvidim, jak to bude fungovat.

Je úterý a já už jsem podruhý v tejdnu nakrknutá, není to divný? Tentokrát na svou zbrklost a důvěřivost, neboť jsem nalítla. Ta rádoby castingová agentura, do níž jsem se zapsala, byla agentura PMA, která stojí na seznamu tzv. černých, čili podvodných agentur. Toho člověka, kterej s nima spolupracuje a kterej má zařizovat obsazení v reklamě, údajně hledají pro podvody. Takže shrnuto a podtrženo - přišla jsem o tři kila, kus osobní hrdosti a vidinu tučného výdělku - nemluvě o tom, že jsem se fakt těšila na návrat před kamery. Je mi z toho nanic, ale co se dá dělat, můžu si za to sama.

Včerejšek byl zvláštní. Začalo to, když jsem zjistila, že nestíhám oběd před odchodem do školy. Vzhledem k tomu, že mám špatný zkušenosti s obědváním narychlo, řekla jsem si, že se prostě v klidu najím a až budu hotová, odejdu - stejně nikdo neřeší, jestli vůbec dorazím, natožpak jestli včas, a Kikina, s níž tam chodím, to zatáhla rovnou celý, že na ni leze chřipka nebo co, takže vo co go (to je zase věta - pí Brožová by jistě protočila nejednu panenku :D). A tak jsem vyrazila asi o čtvrt hodiny později než normálně a světe div se, dorazila jsem přesně ve stejnou chvíli jako normálně. Může mi to někdo vysvětlit? :D

Po psychologii jsem začala pociťovat cosi jako hlad a touhu jet domů, a tak jsem se prostě zvedla a šla, co taky jinýho :D Večer mi pak příjemně utekl v čajovně s jedním fajn človíčkem, jednou unikátní knihou a spoustou buráků mezi čínskýma hůlkama. Mělo to jedinou vadu na kráse, a sice že mě ke konci příšerně rozbolela hlava. Ale na to bych si asi měla zvykat, že nikdy nic neproběhne hladce.

Domů jsem se vrátila v půl jedenáctý a přišlo mi to jako děsně pozdě, takže jsem potlačila nutkání otevřít knihu a šla rovnou spát. Dost bylo ponocování, s tím svým pošahaným biorytmem musím něco udělat.

Dneska jsem se tedy vykopala z postele do osmi minut po zazvonění budíku, na což jsem patřičně hrdá. Vyjít z domu mi sice ještě skoro hodinu trvalo, ale nakonec se mi to povedlo a já se - palte salvy - vydala na ten debilní živnosťák. A kdyby úřední hodiny nebyly, jak jsem později zjistila, pouze v pondělí a ve středu, byla bych to měla z krku... Nu což, tak zejtra druhej pokus :D

Teď tady dřepím ve spodním prádle a kupodivu mrznu. Chystám se totiž do vany, ale u mě už je běžnou praxí, že zrovna když se svlíknu, napadne mě tisíc věcí, který potřebuju zapsat. Ne, že by to bylo něco plodnýho, ale člověk má prostě někdy chuť vyblejt, co právě udělal, zažil nebo vymyslel. Koneckonců k tomu ten blog je, no ne?

Tak teď jsem se poněkud nasrala. Krom toho, že jsem dokonale zbabrala bábovku, mě vytočil někdo, kdo mě poslední dobou vytáčí docela často a nejspíš o tom vůbec neví (za což si samozřejmě může sám).

Tak předně ta bábovka. Nechápu, jak se to mohlo stát, ale spálila jsem ji už po půlhodině pečení - a to se má péct normálně hodinu. Když jsem se ji pak snažila vyklopit, zjistila jsem, že celej její povrch je dokonale přilepenej k formě, takže jsem ji prostě vyloupla bez něj. Co mi zůstalo, byl teda jenom vnitřek, a ten byl nedopečenej. Do formy už to narvat nešlo, takže jsem to hodila na plech a jsem zvědavá, co z toho bude. Obávám se, že to nakonec stejně skončí v koši. A důvod toho všeho? Kreténská forma, která se sice vůbec nemá vymazávat, ale zjevně když to neuděláte, dopadá to špatně. Gr. Nesnáším nefunkční věci!

No a pak ten člověk. Vlastně to neni nic velkýho, vždycky rád vydával za svý věci, který řekl někdo před ním chytřeji a vtipněji, ale když někdo v jedný jediný větě použije tři vaše nejoblíbenější výrazy, tak to pardon, to už trochu nasere. Samozřejmě na to nemám žádný faktický práva, ale sakra já když používám cizí vtip, tak aspoň přiznám, že to nemám ze svý hlavy :P Jenže některý prostě netrápí vykrádání cizích nápadů, hlavně že pak sami vypadají děsně cool a vtipně :P No nic, už zase řeším blbosti, jdu čeknout, co zbylo z mojí bábovky :P

edit 18:53  Bábovka dopadla nad očekávání špatně, ale whatever, na tom svět nestojí :D Hlavně že mám čaj a vlastní názor, žejo ;)

Čtu si v archivu novinek.cz. "Muže nejvíc vzrušuje vůně teplého dýňového koláče a levandule". Ok, takže k Vánocům chci tu levandulovou voňavku, co jsem se z ní mohla pominout na Míráků :D Koláč upeču sama - i když nevim, jestli to s ním dopadne jako s mojí dnešní bábovkou... no, budu prostě potřebovat hoodně voňavky :D

Dumám, co s dárkama. Zatím mám asi tak jeden a půl a vůbec nevim, co komu dát. Začíná mě to trochu deprimovat a nejhorší je, že ačkoli na to myslím už od listopadu, furt mě nic nenapadá :P Asi prostě upeču dort, každej dostane kousek a tím to hasne :D

Mám pocit, že už zase vnímám věci nějak jinak, než druzí. Například včera jsem si užila pohodovej večer s trochou tý kofoly a poklábosení, a zatímco ostatní zúčastnění to zhodnotili jako děsně nudnou a debilní akci, mně se to fakt líbilo. Co je nudnýho na tom, že si poležíte na gauči, nikam se nehoníte a prostě jen hezky kolektivně odpočíváte s fajn lidma? Já třeba nemusim pokaždý pařit do rána a do bezvědomí, abych si večer užila.

Z toho a z dalších pár věcí jsem dneska nějaká přešlá. Jako bych se najednou neměla na co těšit. Už teď mi chybí konverzace z angliny a pokud se všichni vybodnou na čtvrteční slezinu, obávám se, že opět sklouznu ke svý mizerný náladě, protože se v tom tejdnu nebudu mít vůbec na co těšit. Ani ta zkurvená kapela mi teď nepomůže, protože se v podstatě rozpadla. Ale to už jsme zase u finančních věcí, protože kdybych měla dostatek peněz, klidně bych každej tejden chodila do zkušebny jen tak ve dvou, protože vím, že by to bylo super. Jenže dostatek neni, a tak mi nezbývá než soustředit se na důležitý věci jako dárky k Vánocům (a taky nějaký opožděný k narozeninám) a vymyslet si nějakej důvod, proč ráno vstávat. Čímž nemyslím, že bych neměla co dělat. Spíš že se mi nic nechce, když mě nic pěknýho nečeká. Ani na ty Vánoce se teď nějak netěším. Všechno to bude akorát stát prachy, který nemám.

Taky pořád čekám na fotky, který mi nafotil kamarád - fotograf. Strašně se na ně těšim, ale začínám mít skoro pocit, že se ani nedočkám. Jestli po Novym roce, tak to bude něco :/

Mám asi kolem sebe příliš málo lidí, kteří by mě nabíjeli. Ne, že by nebyli, ale není jich dost na ten můj spleen. Když si to tak přebírám, tak řada lidí, který vídám, mě pokaždý něčim nasere nebo rozladí - byť nevědomky. Stačí, aby měli sami blbou náladu (kterou má teď skoro každej), a já ji od nich strašně snadno chytnu. Ona ta empatie je vůbec pěkně na hovno, proto nesnáším mhd. Hemží se to tam sklíčenejma a nepříjemnejma pocitama a vždycky, když tam vlezu, jako by se mi na chvilku zbortil celej svět. Chybí mi moje bleška. Jediná skutečně pozitivní osoba, jakoby nedotčená realitou, jakoby žijící někde jinde, v mnohem hezčím světě :) Už aby se mi vrátila z tý emériky - potřebuju někoho, kdo by mi ukázal, že řeším sračky :)

Mno nic, ráda bych tomu dala nějakou patu, ale nic mě nenapadá. Vzhůru na nádobí!

edit 13:39    Tenhle smajlík žeru :) Normální zlepšovák nálady. Skoro jako kytka optimistka. Přemýšlím, že bych šla večer zmrznout na venclák. Sice nejsem zrovna člověk, co by uměl vydržet minutu bez hnutí (natožpak pět), ale minimálně se na to podívat :) Pokud nevíte, o čem je řeč, tak jedná se o akci, kdy se sejde strašně moc lidí na nějakym veřejnym prostranství a v určitou chvilku, kdy zazní signál, všichni ustrnou v tom, co právě dělali. Nehejbou se, nedrbou se na nose, nekýchají, nekrouží očima po všem okolo a pokud možno mrkají co nejmíň. Viděla jsem videa ze zahraničí a vypadá to dost dobře. No a tentokrát se to koná u nás pod koněm. Píšťalka se ozve přesně v osm, takže pokud se někdo chce zůčastnit, měl by se dostavit o něco dřív. To je pro tuto chvíli ode mě vše, Marry Lik' Cherry pro TV Info :)

Tyjo. To jsem nevěděla, že mám tolik fialovejch ponožek. Zajímavý :D Ne, ještě mi úplně nehrabe, jen jsem věšela prádlo, což je bohužel všechno, co jsem dopoledne stihla - nějak jsem zaspala budík a "budíček", tedy Melsie, přišel až před jedenáctou. O to víc jsem zvědavá na zbytek dne. Ani jsem se neobtěžovala se snídaní, za chvilku si stejně budu vařit oběd a pak razím na angličtinu, která by dneska mohla bejt zajímavá. Je tu totiž jistá, cca 50ti procentní možnost, že dneska po hodině budu psát zápočťák. Ne, že bych se na to učila, ale nějak to dopadne - věřim si :D

Moje dnešní nálada je prapodivná. Je taková víceméně dobrá, optimistická, a to mě znepokojuje. Včera se totiž stalo něco, co by mě asi mělo rozhodit a mrzet, ale upřímně řečeno mi to bylo vcelku jedno. V tu chvíli jsem to vnímala asi jako klidnej rozchod po ne zrovna fungujícím vztahu. Až se mi to rozleží, budu se to nejspíš dívat jinak, ale momentálně mě to netrápí, myslím prostě na jiný, hezký věci, který mě držej při životě.

No, jinak nemám, co bych vám tak řekla. Už mě zase pustila povídavá, nejradši bych se jenom schoulila do něčího obejmutí a nic neřešila. No nic, jdu vařit ten obídek a myslet na to, jak skvělej bude zbytek dne (aspoň teda pokud nebude ten test).

edit 17:31  Tak test byl, ale i tak můžu den v klidu považovat za prozatím báječnej, neboť jsem to dala na sto procent :D Muhehe, Grangerová se nezapře XD Ne, vzhledem k tomu, že jsme to těsně před testem opakovali, bych musela bejt hodně velká lama, abych to zvorala. Co mě ale štve, je fakt, že to pro mě byla poslední hodina angliny v tomhle roce - pokračování až v únoru. Boože, to je strašně daleko :P Obávám se, že následující týdny si budu muset najít něco jinýho, na co se těšit.

Tak a teď mě bolí oči, takže si jdu asi schrupnout nebo prostě dělat něco, u čeho se nečumí do monitoru. Zdar všem.